Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vyhodnocení letního tábora 2015

2. 3. 2017

Letošní tábor byl organizován na téma známé knihy J. Foglara „Záhada hlavolamu“ a „Stínadla se bouří“. Tedy o dobrodružství mladých chlapců ve staré Praze ve 30 – 40-tých letech minulého století. Snaha byla naučit děti nejen zacházení s různými nástroji, získat nové poznatky, ale i pokus o uspořádání některých zajímavých nových bojových her.

Situace s přihlašováním našich dětí byla letos obdobná jako v předchozích letech. Tím, že skončila řada starších dětí z Medlova, asi 6 a dále celkem pozdní termín nástupu (2.srpna) jsme přišli asi o 8 – 10 dětí. V 1. polovině června bylo přihlášených pouze 15 dětí. Nakonec se sešlo dohromady 27 dětí. Poměr starých k novým účastníkům byl asi 40/60. Bylo potěšující, že úspěchy loňských let se odrazily na zájmu nových účastníků.

Personální obsazení tábora vycházelo jako obvykle z toho, aby byla zajištěna maximální bezpečnost dětí a dále také odstraněny služby v kuchyni a tím zlepšení plynulého běhu programu. Práce probíhala ve třech oddílech, kde byl u každého oddílu oddílák a instruktor. Instruktorský sbor jsme hodně omladili o Pepina a po nenastoupení Nicol byl narychlo povolán i bývalý účastník Mára Hušek. Dále chod tábora zajišťoval nový zdravotník, stabilní kuchařka, aktivní zásobovač. O hlavní část programu jsme se podělili já a všichni oddíláci.

Letos se nepodařilo zajistit významnější podíl sponzorů, ale přesto bylo všeho celkem dostatek.

Letošní tábor byl ve znamení lámání veškerých možných táborových rekordů. Nejenom, že bylo nejméně dětí od roku 2005, byly extrémní teploty v údolí – asi 2 dny, kdy teplota byla nižší než 30 oC, počtem vos na jedno dítě, nedostatkem klíšťat – pouze 3 za celý tábor, tak hlavně počtem drobných úrazů s návštěvou nemocnice. Asi 9 den tábora jsme měli malou oslavu, že jsme nemuseli do nemocnice. Byl to však jeden ze dvou takových dní. Většinou se jednalo o podvrtnuté kotníky či zápěstí a to někdy i několikrát na jednom dítěti či bodnutí vosou do oblasti krku a hlavy. Nejvážnější úraz jsme měli hned v pondělí, kdy se Pepino opařil horkým čajem na pravé ruce a s popáleninami II. stupně skončil v nemocnici. Tak Letto zase přišel o instruktora.

Děti překvapovali už od samého začátku a to hlavně vzájemnou solidaritou a snahou. Byl změněn postup seznamování dětí s programem na druhý den, a to systémem četby z knihy při večerních sezeních. Prvotní rozpačité pohledy v začátcích úspěšně přešly do opravdového zájmu o příběhy Rychlých šípů. Dotazy dětí „Kde se dá ta knížka koupit, abych si jí mohl přečíst?“ jsou toho dostatečným důkazem. I mezioddílové bodování bylo řešeno po 2 – 3 dnech odhadováním pozice toho kterého oddílu. CTH probíhala uspokojivě s ohledem na velmi teplé léto. Hry byly přesunuty do dopoledních a večerních hodin, kdy se jakž takž dalo pohybovat. Odpolední čas byl věnován pobytu na místním koupališti a pořádání her v bazénu, pokud to podmínky dovolovaly. Hry však probíhaly celkem uspokojivě, ale rámcový plán tábora musel být redukován. Letošní spolupráce se skautským táborem dopadla překvapivě úspěšně a ke všeobecné spokojenosti. Bylo tam totiž nové osazenstvo podobných bláznů, jako jsme my. Bylo překvapivé, že za námi dospěláci přišli na závěrečný oheň s písní na rtech a požádali o povolení vstupu k ohni.

Letos byla pokladovka uzpůsobena extrémnímu počasí. Jednalo se o hvězdicový typ závodu, kdy se po krátkých „výpadech“ do okolí, kde měli hledat danou kontrolu a splnit někdy zajímavé až bizarní úkoly, vraceli pro další instrukce do výchozího bodu – tábora. Nakonec i tento způsob pokladovky se ukázal jako hodně náročný nejen na fyzickou kondici, ale i na psychiku některých jedinců. Nakonec jsme, jak už letos jinak, skončili v Lubě na koupališti.

Ze zdravotního hlediska, jak už jsem psal, byl letošek nejnáročnější a s nejvíce cestami do nemocnice. Případ Pepina byl nejhorší a celý týden jsme netrpělivě čekali na jakékoliv zprávy o Pepinovi. Nakonec to dopadlo dobře a je v pořádku. Ostatní úrazy byly způsobeny spíše z horka, nepozorností a nekoncentrací dětí při pohybu a vyhýbání se vosám. V průběhu her se vážnější úrazy nevyskytly, opravdu se nehody stávali hlavně při drobných přechodech mezi hrami či jídelnou.

Hospodaření tábora měl letos na starosti Sam. Vzal to od podlahy a brouzdal na různých „slevomatech“ a tak. Podařilo se mu opravdu zajistit  většinu potřebných potravin na dva velké nákupy. To, co chybělo, se dařilo dokupovat při cestách do nemocnice. To, co se podařilo „ušetřit“, se přesunulo na nákup odměn do pokladu. Ten byl dosti bohatý a děti potěšil.

Co se týče stravování, tak bylo na běžné úrovni, kterou zastávám. Fífa s Králíkem kmitaly  až se z nich kouřilo a díky občasné výpomoci se všechno stíhalo tak jak mělo. Pravda, zase toho měla Fífa plný oči, a tak jsme ji museli někdy i z kuchyně odhánět, aby nám vydržela.

Nešťastným, ale nutným řešením se ukázalo zařazení bourání tábořiště ještě v posledních dnech tábora. Personál tábora musel stále ještě plnit své povinnosti a také byl požadavek na výpomoc s bouráním. Po 14-ti dnech náročné práce s dětmi, kdy už jsme toho měli až nad hlavu, následovalo bourání tábora. Tato kombinace rozhodně není dobrá, protože psychicky i fyzicky jsme byli na dně. Kromě zbouraného tábora se totiž musel také postavit nový mostek za boudou a uklidit nakoupené dřevo. Prostě toho bylo na nás moc.

 

Závěr:

Tábor jako takový byl velmi dobrý a hodně dětí nahlásilo již účast na příští rok. Změna systému práce se velmi dobře osvědčila na přístupu dětí k CTH. Staronoví oddíláci se osvědčili, omlazená sestava instruktorů byla letos na vynikající úrovni, až na pár drobných úletů, které vyplývaly z nezkušeností dotyčného. Počasí letos bylo opravdu extrémní a hodně se podepsalo na programu. Úrazovost dětí se také negativně projevila na činnosti tábora. Již 4. den tábora bylo nějakého běhání a skákání neschopno asi 40% účastníků. Extrémní výskyt vos zase znepříjemňoval pobyt kdekoliv u jídla. I přes tyto komplikace bych chtěl tímto poděkovat všem zúčastněným. Hlavně pak Myšpuli za nadprůměrný výkon hodný vyznamenání.

Tábor hodnotím jako extrémně náročný na psychiku všech dospěláků, ale velmi, velmi dobrý.

 

 

 

 

V Brně dne 5.10. 2015                                                             

Zpracoval: Zdeněk Kašík, Hlavní vedoucí tábora